Pořád žiju, plačme.

10. února 2014 v 20:16 |  Diary
Je tak strašně moc věcí, co chci napsat, ale zároveň mi připadá, jako bych neměla o čem psát. Možná je toho prostě moc, myslím tím, v mém životě se toho moc neděje, ale moje hlava je plná sraček stahujících mě na dno se svázanýma rukama a nohama a zalepenou držkou. Nevím, kde začít. Asi to rozdělím do několika, umm, částí.

Pro začátek - zlepšuju se. Jo, už přes tejden je mi sice na hovno jako dřív, ale mívám lepší dny, což se dřív nestávalo. Mám dny, kdy jdu celkem s chutí do školy, plánuju budoucnost, těším se na ní a dělám všechno pro to, aby byla skvělá. Jenže nikdy nevím, kdy se zase probudím a přitom si budu přát, abych se už nikdy neprobudila - tak, jako posledních několik dní. Teď můžu navázat na další část..

Přestala jsem chodit k psychiatričce a brát prášky. Nejdřív jsem měla pocit, že bych to bez nich mohla zvládnout, jenže po měsíci se mi začalo připomínat, jak moc na hovno mi může bejt. Začala jsem místo cvokařky chodit k homeopatovi, což bylo začátkem prosince. Pořád si nejsem jistá, jestli na tyhle kouzla věřím, ale neměla jsem tyhle lepší dny, dokud jsem k němu nešla, občas dokonce dokážu mluvit s cizíma lidma, takže možná trochu začínám věřit, že vážně do léta budu v pohodě, jak sám homeopat říkal. Jenže..

Nemám čas do léta. Potřebuju dodělat druhák. V pololetí jsem byla nehodnocená skoro ze všech předmětů. Nejde už jenom o spolužáky, jde o celou tu školu, zhnusila se mi, zhnusila se mi díky přístupu profesorů, ředitelky i majiteli školy, sere mě, že matka musí platit za školu, kde je přístup profesorů ke studentům hluboko pod úrovní základní školy, kde mi každej řekne jinou informaci, takže nakonec nevím vůbec nic (teď nemyslím učivo), nikdo nerespektuje ničí soukromí, takže nikomu nechci říct důvod, proč nechodím do školy, protože vím, že druhej den to bude vědět polovina školy. Plus, nemám už ani ten jedinej důvod, proč jsem tam zůstávala, což souvisí s další částí.

Aktuální počet lidí v mém životě - přátelé: 0, kamarádi: 0, fajn spolužáci & kreténi: 0. Jop, zkrátka se ukázalo, že když jsem k člověku upřímná a celkem jemně mu oznámím, že se občas chová jako totální píča, je to kurva chyba, protože ten člověk je rozmazlenej a očividně obklopenej lidma, kteří jsou buď kurva neupřímní, nebo nikdy nepoznali jeho chyby, takže když mu řeknete něco ne moc milýho, okamžitě to bere zle, odmítá připustit, že možná máte pravdu, takže se nad tím ani nezamyslí a jelikož k tomu asi nemá co říct, pokusí se na vás aspoň vytáhnout něco špatnýho, ale smůla, nedaří se, a tak ta osoba vytáhne sociální fobii a to, že kvůli tomu chodíte k psychiatrovi a berete prášky (což je další blbost, vzhledem k tomu, že na psychiatričku i prášky dávno seru, hahahahaaahh) a začne vám ji omlacovat o držku, jako by to byla vaše chyba, pravděpodobně té osobě nedochází, jak debilně se zrovna chová. Jenže na to já seru, končím, nebudu se omlouvat a nepřilelezu, dokud se neuklidní a neuvědomí si, že mám pravdu. Vím, že mám. (Kurva, proč ztrácím roky svýho života s lidma, který jsou jako balvany držící mě na dně?) Takže jsem teď úplně sama. Nejsem ani smutná, ani zklamaná, umím přežít sama, jsem jen kurva nasraná.

Co se týká mýho otce, není to lepší. Vlastně je to ještě horší. Nevím, co všechno jsem tu psala, takže ve zkratce - chodil na chemoterapie, potom šel na operaci, následovalo ozařování, potom mu bylo pořád blbě, šílený bolesti, nejedl, mysleli jsme si, že to jsou následky ozařování, který měly odeznít po měsíci, což se ale nestalo. Před pár dny se zjistilo, že má vodu na plicích a žaludku, takže byl už dvakrát v nemocnici, aby mu jí odebrali a asi půjde ještě párkrát. A to nejhorší nakonec - ten nádor se objevuje znovu, na několika orgánech. Takže tenhle pátek začal zase chodit na chemoterapie. Nevypadá to kurva dobře. Jsem celkem smířená s tím, že tady už dlouho nebude, vím, že se z toho dokážu rychle oklepat, ale bojím se, jak to bude zvládat matka. Už teď toho má dost. Jsou další věci, o kterejch tu nechci psát. Uh, a když už jsme u těch nemocnic, před pár dny tam skončil i strejda, jedinej příbuznej, kterýho mám ráda. Nefungujou mu plíce a dost se to zhoršuje. Už ho přesunuli na normální pokoj, takže snad bude v pohodě (lépe řečeno, snad na tom bude stejně, jako předtím, což je daleko od "v pohodě"), ale stejně se o něj bojíme. Kurva.

Ale ať nejsem jen negativní, napíšu i takový, umm, neutrální novinky.
Začala jsem se trochu zajímat o buddhismus a pohanský náboženství, je to celkem zajímavý (koukněte se na http://natural-magics.tumblr.com/ pokud chcete trochu pochopit, co mě táhne k pohanství).
Taky jsem trochu změnila hudební styl, opravdu hodně jsem si v poslední době oblíbila witch house a podobný styly, což můžu zjednodušeně popsat jako takovou "temnější" elektronickou hudbu. (http://monophilia.tumblr.com/post/76111547127 - to mi připomíná, že jsem na tumblr přidala odkaz na veškerou hudbu, co přidávám na tumblr, pro případ, že by někdo měl podobnej hudební styl). Marilyn Manson je pro mě ale pořád nejlepší.
A taky jsem začala hubnout, držím se už okolo 4 týdnů, což je asi rekord, ale celkem to flákám. Fajn je, že mám +-4 kila dole, tak ještě takových 30-35 kilo a budu spokojená. Ohhh, boty Demonia na hubených nohách.. to je moje zkurvená motivace.

Takže, teď to shrnu - já se zlepšuju, můj život se zhoršuje. Divný. Hádám, že jsem na sobě dost zapracovala. Teď si jen musím najít jinou školu.
Kurva.
Kurva.

Kurva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama