worthless shit.

2. listopadu 2013 v 0:47 |  Diary
Nezlepšuje se to. Ty prášky prostě nezabíraj, pořád jsem ta stejná rozbitá sračka. Jsem za to ráda. Asi fakt nejsem normální. Jak můžu bejt ráda za to, že jsem plná smutku a strachu, ale zároveň si připadám úplně prázdná? Možná proto, že vím, že to je všechno, co mám. Je to příjemný. Neumím to vysvětlit, prostě jsem si na to zvykla, moje nálada je to, co mě nikdy neopouští, změnila mě. Změnila mě tak, že nic jinýho nepotřebuju. Potřebuju jenom sebe; sebe a svojí "smutnou prázdnotu". Samota mi začala vyhovovat, nikam jsem si dlouho nevyrazila, až na neděli. V neděli jsem byla se sestrou a jejím přítelem v kině. Jsem perfektní křen. Měla jsem strach, celej den. Strach, že se něco pokazí. Trochu jsem měla pocit, jako by mi hrozilo nebezpečí, když jsme jeli metrem, když jsme procházeli mezi lidmi. Zajímalo by mě, jaký by to bylo bez sociální fobie. Začali se hádat; vždycky jsem jako houba, která nasákne emoce ostatních. Nezajímá mě, jak se ostatní cítí. Nechci to vědět. Nechci vědět, jak to bolí. Nechci, abych se kvůli ostatním lidem cejtila ještě hůř. Mám ráda svoje pocity. Jsem na ně zvyklá. Ostatní nezvládám.
Docela chápu, proč se nikdo nesnaží mě pochopit. Všichni říkají ,,Já ti rozumím," ale popravdě, nemaj ani tušení. Nechtěj to chápat. Nechtěj to brát vážně. Nechtěj se nechat zatěžovat něčím tak zbytečným, jako jsem já. Jsem nic. Nejsem ani ten člověk, kterýho někdo bere jako tu "druhou volbu", nebo třetí, když něco nevyjde s tou první. Nejsem žádná volba. Nikomu se nedivím. Taky bych sebe nezvolila. K čemu je, že uvnitř jsem skvělej člověk, když mi to můj strach nedovolí ukázat? Nikdo nevidí pod ten tlustej hnusnej obal. Nikdo se o to ani nepokusí.
Měli jste někdy špatnej pocit z toho, že o vás někdo řekne něco hezkýho? Chtělo se vám někdy brečet, když vám někdo napsal, že jste krásní, protože jste věděli, že to není pravda? Nikdo, kdo mě zná osobně, mi to nikdy neřekl. Řeknou to ti, co vidí jen to internetový já. To hezký, dobře píšící já. Každá lichotka akorát způsobuje, že se cítím hůř, protože mi připomíná, jaká bych chtěla bejt, a jaká opravdu jsem.

Někdo by mě opravdu měl zabít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anonym Anonym | 2. listopadu 2013 v 9:13 | Reagovat

Truhlíčku. Jsi nádherná. Třeba ne až tak nádherná zvenku jako zevnitř. Podle mě jsi uvnitř jedna z nejkrásnějších tvorů jaké jsem kdy (ne)poznala. Doufám že jednou najdeš někoho nebo něco pro co začneš mít chuť žít. Někoho kdo tě bude mít rád více než sebe. Tak moc ti přeju abys byla šťastná protože jsi krásná a úžasně podivuhodná bytost. Nauč se mít ráda samu sebe zevnitř. Svůj neuvěřitelně inteligentní mozek, svoje nedobré srdce :-D. Měj se krásně.

2 není podstatný není podstatný | 7. listopadu 2013 v 14:00 | Reagovat

Je to skvělý, určitě piš prosím dál. Není to uplně dokonale přesný,ale v hodně ohledech mi to připadá, jako bych to psala já a popisovala sama sebe. Díky tobě si připadam asi aspoň o trochu víc normální. Že nejsem jediná, co takhle něco cejtí. Já vim, asi tě to ani moc nezajímá. Jen ti za to prostě děkuju.

3 asdfghjkl asdfghjkl | 7. listopadu 2013 v 19:27 | Reagovat

Je to nádherné napísané, ten pocit smútku a prázdnoty keď som to čítala. A keď si človek predstaví že tvoj je 100x väčší. Ak toto všetko píšeš úprimne tak to nieje tvoje internetové ja. Si skvelá inteligentná osoba s trochou zvláštnosti a mimoriadne väčšou temnou stránkou než majú ostatný. Ale stále úžasná, a dala by som kľudne 100 ľudí z môjho okolia za takého človeka ako si ty. Určite si neviem predstaviť ako sa cítiš a mám pravdupovediac zmiešané pocity čo sa toho týka. Kiežby si tieto texty písala častejšie. Ale mám výčitky svedomia že si toto želám ak sa v tie dni cítiš na hovno. Chcela by som ti povedať "nemeň sa" ale neviem aké muka prežívaš natoľko by to odomňa bolo sebecké.

4 Zombák Zombák | Web | 7. listopadu 2013 v 20:30 | Reagovat

Prášky ti nikdy nepomůžou. Neudělají všechno za tebe. Jediný způsob, jak bojovat proti intenzivní depresi a fóbiím je prostě je ignorovat.

Což není lehká sranda, že jo.

5 definitionofpain definitionofpain | Web | 8. listopadu 2013 v 1:16 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:

Sakra, tolik úžasných vět, a já vůbec nevím, co bych na to měla napsat. Jsem opravdu ráda, že pár lidí rozumí tomu, co píšu, a neberou to jako nějakej smyšlenej příběh. Moc děkuju. ^_^

[4]: Zkoušet ignorovat věci ve svojí hlavě? Jo, to zní jako sranda.

6 Zombák Zombák | Web | 8. listopadu 2013 v 7:24 | Reagovat

Ona je nakonec  všechno vlastně sranda.

Ale sami sobě jsme těmi největšími nepřáteli :-)

7 sarush ef sarush ef | Web | 8. listopadu 2013 v 12:54 | Reagovat

Přesně takhle jsem si před dlouho dobou taky připada. Díky bohu, že to mám za sebou..

8 Cathy Cathy | Web | 9. listopadu 2013 v 16:03 | Reagovat

Taky jsem byla na práškách , asi rok .. Bylo mi vážně hrozně , sociální fóbii mám do teď a všechno se se mnou i tak táhle . Myslím si , že se už nezměním a že si tohle odnesu až do hrobu .

Prášky nikdy nepomůžou , je to především v člověku . Jak se s tím rozodne vypořádat . Není to vůbec lehký ..

Kdybys cokoliv potřebovala , napiš mi ! V tom , co jsi napsala jsem se skutečně našla a chtěla bych poznat někoho , kdo mi je hodně podobný:)

9 elle elle | 4. prosince 2013 v 19:51 | Reagovat

Vlastně vůbec nevím jak to všechno zformulovat ale, když si tohle čtu je mi líto že podobný věci zažívají tak skvělí lidé jako ty a né lidi kteří by si to zasloužili mnohem více, jsi strašně inteligentní osůbka a krásou jenom oplýváš,jak tou vnitřní tak venkovní, občas si říkám že bych tě chtěla poznat reálně, mimo síť, strašně ráda bych se chtěla celkově lépe vžít do tvé situace a pochopit to, doufám v to že najdeš někoho kdo ti tu upřímnou podporu nabídne i mimo internet), přeju ti ať ti život vyjde tak, abys pak mohla odhodlaně všechny cvokaře poslat do prdele :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama