freak

12. října 2013 v 18:09 |  Diary
Nikdy jsem nebyla nervóznější, než včera. Tak nervózní, že jsem z čekárny málem s brekem zdrhla. Představa, že někomu budu muset říkat o všech mých problémech byla pěkně na hovno. Stejně jako skutečnost. Seděla jsem tam naproti psychiatričce, pokládala mi pár dotazů, aby zjistila, jestli mi nebude stačit jen psycholog.
,,Dobře, tak já založím kartu," a mě napadlo něco jako ""aha, takže teď usoudila, že jsem cvok".
Nebylo vůbec příjemný s někým rozebírat svoje dětství, školu, rodinu. Ještě horší bylo povídání o mých pocitech, nedá se o tom jen tak s někým mluvit, aniž bych si připadala jako ubulená sebelítostivá kráva. Nikdy víc. Vážně. Za měsíc si tam prostě přijdu, sdělím jí, jestli mi je pořád na hovno, nebo mi zabraly antidepresiva, vezmu recept a zdrhám. Je sice skvělý, že na mě nemluvila dementním tónem, nedávala mi žádný debilní přednášky o životě, ale docela smysluplnej pohled na moje problémy, necpala mi okamžitě hromady supernávykových léků, a dokonce mi ani nekontrolovala ruce (lol, takže přece jenom je jedna věc, kterou jsem dokázala utajit - což je asi na hovno, protože moje sebevražedný nálady řešila jenom okrajově, takže hádám, že se v tom můžu máchat dál, muhaha). Ale prostě se mi rozpadaj zbytky mojí bubliny (jednou jsem tu o tom psala, je to taková bublina kolem mě, skrz kterou nic neprojde) a mně je mnohem hůř, než před návštěvou cvokařky. Nejsem smutnější, ale přetrvává nervozita. To mi připomíná, že jestli mi ty sračky zaberou, pravděpodobně napíšu článek asi tak jednou za rok, protože nepíšu, když mi neni na hovno.
Jo, a prej mám sociální fobii, lol. Je to vtipný, i když to vtipný neni. Zajímalo by mě, jestli bych někdy měla dobrou náladu, když bych tuhle sračku neměla, hah.
Btw, ty prášky jsou vtipný. Nejen, že z nich pořád zívám jako kretén, brní mi v hlavě (wtf), nemám chuť ani na palačinky a pořád se mi zasekává pohled, takže několik minut v kuse čumim na jedno místo; mě ta hlava k tomu všemu občas cuká. Takže vypadám jako totální cvok, jistě si to dokážete představit.
Btw2, nechápu, proč mi všichni píšete ohledně blogu na ask, když se ani nepodepíšete. Jsou tu komentáře. Pokud chcete bejt anonymní, můžete to psát sem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 am-i-losing-myself am-i-losing-myself | 12. října 2013 v 20:09 | Reagovat

Strašně ráda si čtu tvé články... Myslím, že jsi úžasná osoba, máš skvělé a inteligentní názory...
Budu sobecky doufat, že prášky nezaberou, abys psala dál.
Nein, just kidding.
Nevím, co říct...
asi ...drž se?
Vlastně se zbavuju stalkerské masky jen kvůli tomu, abych řekla, že jsi úžasná. Um. Ya...

2 definitionofpain definitionofpain | Web | 13. října 2013 v 0:27 | Reagovat

[1]: To je tak milý. ^_^ Děkuju.

3 Nexus II. Nexus II. | 13. října 2013 v 2:57 | Reagovat

Takže kdyby ti žádné prášky nenapsala, považovala bys to za zbytečné?
Pokud jsi něco chtěla probrat, mělas začít, psychiatři nejdřív získávají důvěru a kdyby z tebe něco dolovali, tak jí moc nezískají. Možná by bylo fajn, kdybys jí na příštím sezení řekla, jak se cítíš ohledně těch schůzek, možná i sama začít s těmi náladami.
Antidepresiva dlouhodobě fakt nic neřeší, spíš naopak. Na tu únavu atd. si zvykneš, ale lepší to nebude. Takže za měsíc? Možná by stálo za to o tom aspoň popřemýšlet.

4 sharon sharon | 5. listopadu 2013 v 15:24 | Reagovat

Ctu tve clanky a neni jeden,co by mne nezaujal,mozna mi nebudes verit ale vse co tu pises mame spolecne,neverila jsem ze by existoval clovek co je na tom stejne jak ja,ale nasla jsem te a kulim oci, budu fakt moc rada kdyz si me pridas a napises ,dekuju,predem dekuju vazim si toho:) https://www.facebook.com/somseksi

5 NeedleWithoutEar NeedleWithoutEar | 9. listopadu 2013 v 14:37 | Reagovat

Můžu být Tvůj internetový psycholog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama