Říjen 2013

freak

12. října 2013 v 18:09 Diary
Nikdy jsem nebyla nervóznější, než včera. Tak nervózní, že jsem z čekárny málem s brekem zdrhla. Představa, že někomu budu muset říkat o všech mých problémech byla pěkně na hovno. Stejně jako skutečnost. Seděla jsem tam naproti psychiatričce, pokládala mi pár dotazů, aby zjistila, jestli mi nebude stačit jen psycholog.
,,Dobře, tak já založím kartu," a mě napadlo něco jako ""aha, takže teď usoudila, že jsem cvok".
Nebylo vůbec příjemný s někým rozebírat svoje dětství, školu, rodinu. Ještě horší bylo povídání o mých pocitech, nedá se o tom jen tak s někým mluvit, aniž bych si připadala jako ubulená sebelítostivá kráva. Nikdy víc. Vážně. Za měsíc si tam prostě přijdu, sdělím jí, jestli mi je pořád na hovno, nebo mi zabraly antidepresiva, vezmu recept a zdrhám. Je sice skvělý, že na mě nemluvila dementním tónem, nedávala mi žádný debilní přednášky o životě, ale docela smysluplnej pohled na moje problémy, necpala mi okamžitě hromady supernávykových léků, a dokonce mi ani nekontrolovala ruce (lol, takže přece jenom je jedna věc, kterou jsem dokázala utajit - což je asi na hovno, protože moje sebevražedný nálady řešila jenom okrajově, takže hádám, že se v tom můžu máchat dál, muhaha). Ale prostě se mi rozpadaj zbytky mojí bubliny (jednou jsem tu o tom psala, je to taková bublina kolem mě, skrz kterou nic neprojde) a mně je mnohem hůř, než před návštěvou cvokařky. Nejsem smutnější, ale přetrvává nervozita. To mi připomíná, že jestli mi ty sračky zaberou, pravděpodobně napíšu článek asi tak jednou za rok, protože nepíšu, když mi neni na hovno.
Jo, a prej mám sociální fobii, lol. Je to vtipný, i když to vtipný neni. Zajímalo by mě, jestli bych někdy měla dobrou náladu, když bych tuhle sračku neměla, hah.
Btw, ty prášky jsou vtipný. Nejen, že z nich pořád zívám jako kretén, brní mi v hlavě (wtf), nemám chuť ani na palačinky a pořád se mi zasekává pohled, takže několik minut v kuse čumim na jedno místo; mě ta hlava k tomu všemu občas cuká. Takže vypadám jako totální cvok, jistě si to dokážete představit.
Btw2, nechápu, proč mi všichni píšete ohledně blogu na ask, když se ani nepodepíšete. Jsou tu komentáře. Pokud chcete bejt anonymní, můžete to psát sem.

Asdfghjkl.

9. října 2013 v 16:43 Diary
Nezáživná jízda autem z Prahy domů se zdá bejt fajn pro psaní článku. Jenom by mohli udělat blog.cz pro mobily, jop, to by bylo fajn. Už dlouho si říkám, že bych měla napsat nějakej článek. Trochu si srovnat všechny ty sračky, co mám v hlavě.
Nevim, jak se teď mám. Nejsem veselá. Nejsem ani smutná. Jsem si jistá jenom tím, že mám strach. Mám strach z toho, že nebudu schopná se donutit, abych chodila do školy dřív, než bude zase všechno v prdeli, že nikdy nebudu taková, jaká chci bejt, nikdy nebudu dost dobrá pro sebe, a že se zejtra zase probudím. Jo, a největší strach mám z páteční návštěvy psychiatričky. Nechce se mi věřit, že tam opravdu jdu. Mám takovej pocit, že i když je takovej člověk určitě zvyklej na různý druhy lidí, cvoků a podivínů, bude se na mě stejně koukat jako na totálního kreténa. Jsem tak zvyklá na to, že nikdo nebere vážně nic z toho, co řeknu, že se bojím toho, že ani cvokař mě nebude brát vážně. Každej je jako "Ty? Psychický problémy? Hahahaha, to neni možný, ne u tebe."
Co jí vůbec budu říkat? Určitě tam přijdu a najednou vůbec nebudu vědět, jak to mám všechno říct. A co mi potom řekne ona? Bojím se toho, co mi řekne. A pokud by se rozhodla, že mě toho zbaví, ať už to je cokoliv, chci se toho vůbec zbavit? Připadám si, jako bych byla závislá na smutku.
Btw, byl někdy někdo z vás u psychiatra? Potřebuju vědět, jak to probíhá.