Die, X.

4. srpna 2013 v 18:00 |  Diary
Posledních několik týdnů se moje nálada střídá mezi vztekem smíchaným se smutkem a ničím. Kdybych měla vybrat, co je lepší, vztekosmutek vyhrává. Vážně, ta neustálá snaha něco cítit vás prostě unaví a dá vám pocit, jako by jste byli plechovka Coca-Coly, jejíž obsah někdo vylil do řeky, poté tam hodil i plechovku, a ta pořád jenom plula a doufala, že najde svůj obsah.
Teď, umm, teď je to fajn. V rámci možností. Jsem nasraná, protože se za celý prázdniny nikam nedostanu, protože věci, který se zdály bejt v pohodě, vlastně v pohodě vůbec nejsou (lépe řečeno, jdou do prdele), a protože jsem tak kurevsky neschopná a ustrašená. A ze stejnejch důvodů jsem smutná. Možná zklamaná. Ale pořád je to lepší, než necítit nic.
Nebyl by až tak velkej problém, že budu celý prázdniny doma. Ale tohle místo mě zabíjí - každej den, pořád to stejný místo, stejnej dům, stejnej pokoj, stejný okna, stejný lidi s jejich stejnými problémy. Když jsem tady, mám asi takovej pocit, jako kdybych se nemohla nadechnout, jako kdyby vzduch tady byl tak nacpanej vším tím, co mě tahá ke dnu, že mě prostě pomalu dusí - psychicky. (Nebo, kurva, co já vím, já to nepíšu proto, aby mě každej chápal.) Tohle je hlavní důvod, proč jsem na novej design použila fotku z Berlína - to bylo místo, kde jsem se naposledy mohla "nadechnout". Mrzí mě, že se tam letos nedostanu. Asi jsem si na to mohla vydělat. Jo, mohla. To bych ovšem nesměla bejt tak ustrašeně neschopná. Ale já se zkrátka bojím do čehokoliv pouštět, protože vím, že bych to zkazila. A to mě sere - jsem přesně ten typ člověka, kterej nesnášim. X a Z*, to je nesnášim. A místo toho, abych se s tím snažila něco dělat, nechám X, aby mě přesvědčovalo o tom, že nic nedokážu, a tak se z toho jdu vypsat na blog a Y se vzteká a mlátí hlavou do zdi. ČÁST MĚ JE IDIOT. Nejste sami.

Kill me now.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama